WARSZAWA, 35. VÝROČÍ LET.NEH. ANNY JANTAR

  Anna Jantar je pro spoustu lidí včetně mě i po 35 letech osoba, která něco znamenala a které si lidé dodnes váží. Do dnešního dne má zaručenou popularitu. Mluví se o ní, vznikají nové blogy, zmodernizovaly se její oficiální webové stránky www.annajantar.pl. Píše se o ní v časopisech, v poslední době se začaly vydávat knihy. V únoru 2012 vydal Andrzej Witko knihu o Anně Jantar, v březnu 2014 vydala Mariola Pryzwan knihu Bursztynowa dziewczyna, česky Jantarové děvče – doplnění informací ke knize, která byla vydána o 20 let dříve Słońca jakby mniej  – česky Slunce, jako kdyby méně. Martin Wilk (česky vlk) má od 11. května vydat knihu Tyle słońca – česky tolik slunce. Anna Jantar. Biografia. Dále se prodávají různé nosiče CD.

   Již koncem roku 2014 jsem zvažoval navštívení Varšavy za tímto účelem v březnu 2015, kdy nastane tohle 35. výročí. S ohledem na prací – účetní semináře, účetní uzávěrky a jiné věci jsem se nakonec v poslední chvíli rozhodnul Varšavu za tímto účelem navštívit. Ve čtvrtek 12. března po vyřízení určitých bankovních převodů, které byly nutné pro cestovní účely, jsem se vydal večer ve 20,30 hodin z Brna, z ulice Benešova do Bratislavy linkou Eurolines. Na autobusové nádraží v Bratislavě jsem dorazil kolem 22. hodiny. Zde jsem čekal na další spojení.

  V Polsku ve Varšavě je autobusová firma polskibus.com, kterou jsem jel ve 23,59 z Bratislavy do Varšavy. U této společnosti je nutné mít přesnou rezervaci na den a hodinu a zaplatit platební kartou pomocí bankovního účtu.  Jelo se celou noc a ráno jsem byl na 11. hodinu ve Varšavě na zástavce Metro Wilanowska.  To už byl pátek 13. března 2015. Zkontaktoval jsem Moniku Gřebulu, kde jsem následně zjišťoval informace spojené s fan clubem Anny Jantar.

  Nakonec jsem jel ze stanice Wilanowska metrem na centrální nádraží do centra. Po návštěvě směnárny a dobití kreditu na polský telefon předplacené služby jsem se po určité době vydal na ulici Pavla Lipovčana (dříve Rozvojová). V 15. hodin, jak bylo avizováno na www.annajantar.pl a také ze strany čtvrtě Varšava – Vlochy, zde proběhla smuteční akce na památku zemřelých v té katastrofě. Akci pořádal úřad civilního letectví – zástupce ředitele Zygmunt Mazan, dále tam byly lidé zastupující městskou část Vlochy, starosta, lidé od letectva a klub seniorů letectví. Akci navštívila také vdova po hlavním pilotovi Pavlu Lipovčanovi. To už je dáma v letech a nechtěla se z osobních důvodů k věci vyjadřovat.  

  Na smuteční akci měl slovo mimo jiné opět pan Tomaš Smolič jako v roce 2014, který je dnes již v penzi. Ten jako poslední pilot letěl tím letadlem  ve čtvrtek 13. března 1980 z Varšavy do New Yorku v USA v průběhu dne a tam předal letadlo další obsluze, ještě předtím, než v osudnou noc s tím letadlem letěl kapitán Pavel Lipovčan, kde mimo jiné byla Anna Jantar. Pan Tomáš Smolič mluvil tedy o těch aspektech, které byly spojeny s tou nehodu. Říkal také, že jeho kolega pan Pavel Lipovčan, který začínal létat ve stejné době, jako on sám (v letech 1963 – 1965), byl velmi přátelský, zodpovědný, klidný a rozvažný, uměl se ovládat. V minulosti působil i jako parašutista.

  Pan Smolič také připomněl fakt, že v průběhu 30ti let, v letech 1959 – 1989 spadlo celkem až 12 letadel v rámci Polské letecké společnosti LOT (Polskie linie lotnicze LOT) a tato firma v Polsku tedy nepatřila zdaleka tak bezpečné lety jako dnes. Připomněl také, že dnes je situace v Polské letecké společnosti LOT přece jen trochu jiná. Dne 1. listopadu 2011 dokonal kapitán pilot – pan Tadeusz Wrona ve Varšavě hrdinský skutek, kdy se mu podařilo nouzově na stejném letišti přistát bez vysunutí podvozku. Letěl z USA, z obce Newark ve státě Ney Jersey letadlem Boeing 767. A je nutné tyto události připomínat i mladším generacím.

www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/65610/pilot-tadeusz-wrona-je-hrdinou-celeho-polska-umi-letat-asi-jo-vzdyt-je-vrana.html

tema.novinky.cz/boeing-757-a-767

   Mluvil tam i člověk z místního zastupitelství, že dnes na místě letecké nehody se spousta věcí dala do pořádku, dnes je tam památné místo. Zeď, schodiště, kříž, vzadu jsou velké portréty na zdi Anny Jantar a Pavla Lipovčana. A toto místo se plánuje ještě vylepšit. Těmto výrokům musím dát za pravdu, když jsem na tomto místě byl poprvé já dne 30. října 2013, nic tam nebylo. A i místní rodáci říkají, že tam dříve bylo jen křoví a smetí. Nyní se situace značně zlepšila.

  Dcera pana Smoliče, Agáta Smoličová tenkrát vytvořila pěknou básničku v polštině o té nehodě. Hodně smutnou. Pak jí nebyla schopna sama recitovat . Tu bude možné zveřejnit až v závislosti na souhlasu, který mi musí dát Varšava.

    Celá akce proběhla pod širým nebem a byl tam i farář. Proběhla modlitba za zemřelé. Teplota vzduchu se v onen den pohybovala kolem 4 až 7 st. C, takže se není čemu divit. Byla tam pěkná zima. Byl to opravdu velmi chladný pátek. Celá akce zabrala asi přibližně jednu hodinu.

  Je tu ale ještě jedna věc, která mě zarazila. Všude se uvádí, že letadlo s Annou Jantar v osudnou noc letělo bez problému z Ney Yorku, z USA do Varšavy. Někteří lidé na té akci věděli, že tam jsem jako fanoušek Anny Jantar z České Republiky. Po skončení akce mi jeden člověk v anonymitě řekl, že pracoval v roce 1980 jako letecký mechanik v Polské letecké společnosti LOT. Říkal, že ty letadla tam byly tenkrát jako sovětská výroba v dosti fatální kvalitě. A to letadlo s Annou Jantar mělo pravděpodobně přistát nouzově v Berlíně, ovšem to se nehodilo do karet východnímu bloku, aby sovětské letadlo nouzově přistálo v západním bloku. Pak se uvažovalo, že přistane v Poznani, ale tam není odpovídající letiště pro přistání velkého dopravního letadla. Letadlo tedy mělo letět sílou vůle až do samotné Varšavy na Okentě. A takové informace se prý říkaly jen mezi mechaniky.

  V 17,30 hodin jsem odjel za rodinou do Siedlec z Placu Defilad u Paláce kultury ve Varšavě. Byl jsem velmi unavený. Jezdí tam takové dodávky a vozí lidi se slevou. Je to firma Werspol.

  Následující den,  v sobotu 14. března 2015 mě čekala zpět cesta do Varšavy na Plac Defilad. To už bylo lepší počasí, kolem 10 až 11 st. C. Na 14. hodinu jsem přijel tramvají č. 33 od centrálního nádraží na Vavřiševský hřbitov, kde je pochována Anna Jantar. Každý fanoušek zde poctivě zapálil hřbitovní lucernu na jejím hrobě.  Představitel fan clubu Anny Jantar Přemek Sobolewský měl celou věc perfektně zorganizovanou a kdo měl volné místo v autě, převezl toho, kdo auto neměl.

  V 15. hodin se konalo setkání fanoušků v kavárně Stacja Bielany na ulici Jana Kasproviče 63. Dělají tam i palačinky různého druhu, polévky a podává se tam káva, případně tam mají také víno. Zde bylo setkání fanoušků, bylo nás tam 23 lidí. Velmi příjemná atmosféra. Samé písně z CD od Anny Jantar,  knihy, plagáty, další a další informace. Nebo jsem tam viděl gramofonové desky ze 70. let. Jako pozornost jsem pro fan club natisknul v České Republice amatérský kalendář na březen 2015 – březen 2016 s malými písmeny a fotkou Anny.

   Zazněly zde například písně : Tyle słońca w samym mieście – Tolik slunce v samém městě

                                                               Kiedy żołnierze wracają  - Když se vrací vojáci

                                                               Dzień bez happy endu – Den bez happy endu

                                                               Witaj mi – Vítej mě

                                                               Gdzie jest arkadia – kde je arkadie

                                                               Zawsze gdzieś czeka ktoś – Vždy někde někdo čeká

                                                               Staruszek świat – Staroušek svět

                                                               Kto powie nam – Kdopak nám poví

                                                               Za kaźdy uśmiech – Za každý úsměv

                                                               Tylko mnie poproś do tańca – Jen mě popros k tanci

                                                               Kto wymyślił naszą miłość – Kdo vymyslel naší lásku

  Naprosto perfektní atmosféra. Jsem hrdý na to, že jsem s tímto klubem navázal již v létě roku 2014 kontakt. A za to patří také hlavně velký dík Přemku Sobolewskému a Monice Gřebule. Tito lidé velmi zodpovědně se starají o fan club Anny Jantar v hlavním městě Polska 35 let po její předčasné smrti. Tento fan club je na velmi vysoké úrovni.

    Na schůzce se objevil také Petr Ojma – člověk, který se stará o oficiální web www.annajantar.pl. Byla tu řeč o alternativě přeložení jistých článků z dobových novin a časopisů ve slovenštině od polštiny.

   V 18. hodin byla mše za Annu Jantar. Bylo to v kostele v blízkosti Vavřiševského hřbitova, kostel sv. Marie Magdalény. Zde farář pronesl, že opravdu nic nemůže v žitově člověka trvat věčně. Tak, jak se to zpívá v jedné z jejich písní. Jen bůh je věčný. Na této mší zde jsem byl přítomen já, dále z našeho fan clubu Monika Gřebula, Přemek Sobolewský a Kamila. Atd.Byly zde děti Natálie Kukulské – dcery zesnulé Anny Jantar. To je Jan a Anna – děti Natálie a vnoučata zesnulé Anny Jantar. Byla zde matka Anny Jantar, paní Halina Szmeterling (nar. 1924) a z rodiny Michala - manžela Natálie Ryszard Dąbrówka. Rodina Dąbrówka má příbuzné v západní části Brna. Paní Halina nám potvrdila fakt, že když byla Anna Jantar v 70. letech těhotná a čekala Natálii, měla těhotenskou infekci, měla jít na potrat, který odmítla. Ale nakonec díky modlitbě s manželem bylo dítě zachráněno. Jak vyplývá z určitého rozhovoru s knězem Andřejem Witko, který je autorem knihy z roku 2012.

   Blížila se noc, poté co mě Přemek doprovodil na centrální nádraží ve Varšavě, jsem odjel Mazowieckou kolejí ze stanice Varšava, střed města do Siedlec.

  V noci z úterý na středu jsem cestoval z Varšavy do Prahy, poté na Brno firmou Student Agency.

  Všem osobám z fan clubu Anny Jantar děkuji za skvělé strávené chvíle ve Varšavě. Děkuji také rodině v Siedlcích za podporu mé návštěvy Polska v březnu 2015.

  Na území České Republiky chci poděkovat spolku Freewill, konkrétně panu Pavlu Badačovi z Moravskoslezského kraje za technickou podporu a spolupráci tohoto webu.

   Děkuji městské části Warszawa – Wlochy a úřadu civilního letectva za zorganizování smuteční akce.

Děkuji všem dopravním dodavatelům jako www.polskibus.com, www.studentagency.cz, Eurolines, Kolej Mazowiecka,

  www.werspol.pl  

za realizace spojů.

©Marian Mario Artych, DiS.

Brno, Královo Pole

Napsáno dne 21.3.2015