WARSZAWA 26.7.2015

         SETKÁNÍ FANOUŠKŮ - ZLOT FANÓW  - česká verze

       PL : TEKST TŁUMACZONY DO JĘZYKA POLSKIEGO, KLIKNIJ TUTAJ

        CZ :   Marian Mario Artych u hrobu Anny Jantar ve Varšavě dne 26.7.2015

        PL :  Marian Mario Artych przy grobie Anny Jantar w Warszawie w dniu 26.07.2015r.

   V neděli 26. července 2015 uplynul přesně rok, kdy jsem velmi pozitivně navázal kontakt s členy fanclubu Anny Jantar ve Varšavě, tedy s lidmi z Varšavy a okolí. A kde jsem také byl letos v březnu. Tento den jsem sledoval v kalendáři, abych stihnul si vyřídit vše potřebné a mohl jet do Varšavy přímo na tento den. V Polsku se více slaví jmeniny podle kalendáře než narozeniny. A těch svátků je víc, ale každý slaví ten, který je blíže jeho narození. Anna měla narozeniny 10.6. a tak slavila jmeniny 26.7.

  Počasí v té době bylo tak akorát, ani moc horko, ani ne zima, jen sem tam byly deště. Spíše ráno. Hrozily i bouřky, ale naštěstí v ten den žádná nebyla. Bylo to takové meziobdobí, kdy skončila tropická vedra v červenci a pak zase začala při mém odjezdu z Polska dne 3.8.2015.

   V sobotu 25.7. jsem vyjel podobně jako v březnu luxusním autobusem z Brna do Prahy ve 12. hodin společnosti Student Agency. Lehce po 14,30 hodin jsem přijel na Florenc. Po úschově zavazadla a návštěvě směnárny jsem se vydal na menší prohlídku Prahy. Ale ne moc velkou. Spíše jsem navštívil jen orloj na Staroměstském náměstí, Karlův most a pohled na řeku Vltavu.  A osobní nákupy.

 Ve 20,40 hodin jsem dle objednávky měl autobus firmy Polskibus.com z Prahy, nádraží Florenc do Varšavy. Jak jsem se zmínil již v březnu, na tento spoj musí mít klient vždy koupenou jízdenku předem převodem přes bankovní účet pomocí platební karty a internetu.  Tento spoj jede z Prahy do Varšavy 10,5 hodiny. V České Republice nikde už nestaví. Jede směrem na Hradec Králové a hraniční přechod Náchod – Kudowa Zdrój. Autobus zastavuje jen na chvíli u benzinky na hranicích a pak až ve městě Wrocław (česky Vratislav). Nad ránem jsme pak byli v městě Łodż (česky Lodž). Autobus byl plně obsazený, všechny jízdenky se přes internet prodali již před plánovaným odjezdem včetně mé objednávky. Je tam také velmi příznivá cena. Za cestu z Prahy do Varšavy zaplatíte kolem 100 polských zlotých, což je kolem 600 – 650 Kč. Kdo koupí jízdenku s větším předstihem, má to ještě levněji. Ale musíte to objednat v každém případě na polském webu.

   Do Varšavy jsme dorazili ráno kolem 7,10 hodin na metro Młociny (česky Mlotiny). Odtud jsem musel nakonec jet metrem M1 do stanice Centrum, směrem Kabaty, hned v bezprostřední blízkosti vlakového nádraží Warszawa centralna (Varšava hlavní nádraží)  a pro lokální železniční dopravu Warszawa Śródmieście (Varšava, střed města). Je tam také Palác kultury a nauky. Měl jsem jako tradičně tu výhodnou celodenní jízdenku na městskou dopravu ve Varšavě za 15 polských Zlotých (přibližně 100 Kč). Po dalším uložení zavazadel jsem si opět vyhlédnul tramvajovou linku 7 či 9 a jel jsem z ulice Aleje Jerozolimskie směrem na letiště Okentě na jih směrem ulicemi Grójecka a Alej Krakowska.

    Kolem 10,45 hodin jsem zapálil svíčku v místě letecké katastrofy z roku 1980. Je to ulice Pavla Lipovčana, dříve Rozvojová, je to trochu na odlehlém místě tam vzadu. Je tam nová zeď, kříž, pamětní deska, atd. Nové schody. Na zadní stěně  jsou dva velké malované portréty – Anny Jantar a Pavla Lipovčana. Autorem je Grzegorz Staręga. 

  Pavel Lipovčan byl hlavní pilot, kapitán sovětského letadla IL 62, kde zahynulo 87 lidí včetně Anny Jantar v pátek 14.3.1980. Anna měla ten osud, že se narodila v sobotu 10.6.1950 v 7,30 hodin v Poznani a zemřela v pátek 14.3.1980 v tom nešťastném letadle v 11,15 hodin při samotném přistávání ve Varšavě. Chybělo jí do přistání hloupých 950 m a 26 s. Kdyby tenkrát Pavel Lipovčan nestrhnul volant vpravo, letadlo by spadlo na budovu výchovného ústavu a zabilo tak další lidi. Když byl pohřeb Anny v úterý dne 25.3.1980, plakalo tedy téměř celé Polsko a ve Varšavě byl takový dav lidí, že museli lézt po žebříku na strom, aby měli lepší viditelnost na dálku. Existuje dobová fotografie v knize.

Je to v knize na str. 362 od Martina Wilka z roku 2015.

   Po 11. hodině jsem měl opět co dělat. Jel jsem tramvají zpět do centra. Z centra jsem pokračoval zpátky na sever a severozápad. Jede tam tramvaj č. 33 a konečnou má přímo zase u metra Młociny (Mlotiny).  Zde je pochována Anna Jantar. Je to asi 17 zastávek tou tramvají od centrálního nádraží na ten hřbitov v ulici Wółczyńska.

    Hrob Anny se nedal přehlédnout. Já tam dorazil ve 12,10 hodin a už tam byl určitý zástup lidí včetně Přemka Sobolevského (na fotce vpravo), organizátora akce. Každý z nás tam dal nějaké květiny nebo hřbitovní lucerny, hrob byl krásně upravený, čistý.  Dělaly se fotky. Mluvilo se o různých věcech ve spojitosti s Polskou a Českou Republikou.

    Na 13. hodinu nás odvezla Dagmara autem na ulici Jana Kasproviče 63. Celkově jela na dvakrát. Je tam kavárna Stacja Bielany. Schůzka byla ve stejné kavárně jako dne 14.3. Například jeden člověk tam byl až z Krašníka. A byl tam poprvé.  Byla tam opět velmi příjemná atmosféra. Byli tam i jiní lidé z fanclubu, kteří tam nebyli v březnu. A naopak. Hrálo se tam moje CD Anna Jantar NIEZAPOMNIANE PRZEBOJE – nezapomenutelné hity, část 3.

  Písně : Jasne jak słońce – Jasné jako slunce, tylko mnie poproś do tańca – jen mě popros k tanci, mój świat – zawsze ten sam -  můj svět, pořád ten stejný, niewierz mi, nieufaj mi – nevěř mi, nedůvěřuj mi, tyle słońca w całym mieście – tolik slunce v celém městě, moje jedyne marzenie – mé jediné přání, za nami barwy lata – za námi barvy léta, rosyjskie pierniki – ruské perníky, jak w taki dzień deszczowy – v takový deštivý den, ktoś między nami  někdo mezi námi – duet se Zbygniewem Hołdysem, moje jedyne marzenie – mé jediné přání, ja niemogłam mieć serc dwóch – nemohla jsem mít dvě srdce

  A JINÉ PÍSNĚ.

www.stacjabielany.pl/

  Byla tam atmosféra nezapomenutelná. Sedělo se nám tam velice dobře, velmi příjemné posezení. Někteří z nás tam seděli včetně mě až do 17,00 hodin. Až se nám odtamtud nechtělo odejít. 

     Mluvili jsme tam o různých věcech, například o tom, proč ve Varšavě až po 30 letech se začalo něco dělat jako památka v místě, kde spadlo to letadlo. Nyní je to jako památné místo. Dříve tam bylo jen křoví a smetí. Jen je nepochopitelné, proč někteří lidé na takovém místě, kde se zabila Anna Jantar, dělají věci, které by dělat tam rozhodně neměli. Opékat buřty, chytat ryby na udici, atd. Mluvili jsme také o tom, že by i na ul. Reymonta 21 měla být pamětní deska, že tam bydlela Anna Jantar. Zatím díky paní, která se jmenuje Berenika Wyrobek a spisovatelce Mariole Pryzwan máme možnost vidět pamětní desku na ul. Slováckého 27/33, která tam byla dána dne 10. června 2015 na narozeniny Anny Jantar. V domě na Slovackého žila Anna Jantar a Jaroslav Kukulský jako manželé v letech 1973  - 1975.

www.zoliborz.org.pl/kultura/aktualnosci-kulturalne/1755-odsloniecie-tablicy-anny-jantar-i-jaroslawa-kukulskiego/1755-odsloniecie-tablicy-anny-jantar-i-jaroslawa-kukulskiego.html

Poznámka k foto : na fotografii vlevo je spisovatelka Mariola Pryzwan, autorka knihy Słońca jakby mniej - SLUNCE JAKOBY MÉNĚ (1994), Bursztynowa dziewczyna - JANTAROVÉ DĚVČE (2014)

  Je více než velice dobré, že ve Varšavě pořád již ve druhé generaci fanclub Anny Jantar, kde se potkávají příjemní a sympatičtí lidé. A člověk odtud odchází s tím, že se sem chce stále vracet.

  V 17,30 hodin jsem se byl podívat na tu pamětní desku na ul. Slováckého. Když vejdete do metra Stacja Bielany a pojedete zpět směrem na centrum a vystoupíte se stanici Metro Marymont, tak jste skoro tam.

  V centru Varšavy jsem večer kolem 18,30 hodin na ulici Marszałkowska v obchodě empik koupil novou knihu o Anně Jantar. Jmenuje se Tyle słońca (česky Tolik slunce), autorem je Martin Wilk (česky vlk). Kniha byla vydána v nakladatelství Znak. Měla premiéru dne 11. června  2015 ve Varšavě v Paláci kultury a nauky v 19 hodin. Premiéry se zúčastnila také dcera Anny Jantar Natálie Kukulská. Natálie  o této knize na zadní straně prohlašuje, že je pro ní všeobecně důležitá. Je jako film, který ukazuje opravdový život její mámy a  všechny jeho barvy. Život, ke kterému by se chtěla vrátit a být celebritou v každé jeho části. Možná proto, že její život byl tak krátký. Jinak Martin Wilk je novinář a publicista. Ta kniha popisuje také historii života rodičů Anny Jantar – Halina Surmacewicz, vdaná Szmeterling (nar. 1924) a Józef Szmeterling (1925 – někde uváděno, že žil do roku 2000).

www.znak.com.pl/kartoteka,ksiazka,6237,Tyle-slonca-Anna-Jantar-Biografia

    V 19,50 hodin jsem odjel dodávkou firmy Verspol z Varšavy do Siedlec za příbuznými. Je to dopravní auto o něco levnější jak vlak Koleje Mazowieckie. Zde jsem byl až do neděle 2.8. Stačil jsem ještě navštívit místní katolický zvyk, kdy odcházela pěší pouť z Siedlec do Čenstochovi na Jasnou Horu. Odprovodil jsem je.

   Dne 3.8. jsem se vrátil zpět do České Republiky stejnou cestou a byl jsem také v Praze.

   Děkuji všem za příjemnou atmosféru v Polsku. Děkuji všem dopravcům za služby. Děkuji rodině v Siedlcích za podporu mé akce. Děkuji fanclubu za jejich skvělou organizaci těch věcí.

   Anna Jantar platonicky stále žije. Minimálně, pokud žije její fanclub ve Varšavě.

FOTOGALERIE VARŠAVA 26.7.2015

© Marian Mario Artych, DiS. vlastní rukou

websiite

Brno, Královo Pole dne 7.8.2015

www.studentagency.cz

www.polskibus.com

www.werspol.pl